ZŠ TGM Rajhrad

EXKURZE DO VILY TUGENDHAT

    Ve čtvrtek 8. října jsem se díky Semináři ze zeměpisu, což je jeden z volitelných předmětů, zúčastnil exkurze do Brna do vily Tugendhat. Po páté vyučovací hodině jsme se sešli ve vestibulu školy. Na exkurzi nás jelo sedm a jako pedagogický doprovod paní učitelka Konečná. Vydali jsme se na vlakové nádraží v Rajhradě, chvíli jsme počkali na vlak a jeli do Brna na hlavní nádraží, potom tramvají do Černých polí. Ještě před příchodem k vile jsme se podívali na Mendlovu univerzitu a pěšky pokračovali na místo.

Vila tugendhat se nachází v ulici Černopolní, číslo popisné 45. Budova vily není příliš nápadná, ale to je proto, že vila je postavená na svahu a další patra lze vidět ze zahrady, jež je o několik metrů níže než silnice. Vilu si nechali postavit manželé Fritze a Gréte Tugendhatovi. Fritze

Před vstupem do vily jsme zaplatili vstupné 60kč, což není moc. Do vily jsme nevstupovali předním vchodem, ale přes takzvanou Dětskou terasu, ze které byl pěkný výhled na město Brno i na přilehlou zahradu. Dětská terasa sloužila, jak z názvu vyplývá, dětem, které si zde často hrávaly se svojí vychovatelkou. Nyní jsme již vstoupili do horního patra vily, začala prohlídka.

V rozlehlé předsíni s obrovskými vstupními dveřmi jsme si začali zapisovat informace. Dozvěděli jsme se, že vilu si nechali postavit manželé Tugendhatovi za 6-8 milionů korun – v té době průměrný rodinný domek stál 50 000 – 200 000 korun. Byl to vůbec první dům na světě s klimatizací. Vnitřní rozloha domu je více než 2000 metrů, rozloha zahrady pak původně přes 6000 metrů. Architektem celého díla byl Ludwig Mies van der Rohe. Ludwig Mies van der Rohe byl synem kameníka a pracoval i jako stavební dělník, proto se vyznal ve stavebních materiálech. Unikátní je i systém dvaceti osmi ocelových nosných sloupů, jež nahrazují nosné zdi a díky tomu jsou ve vile rozlehlé místnosti. V horním patře je kromě přijímací haly také oddělené ložnice manželů Tugendhatových se sociálním zařízením, dva dětské pokoje s pokojem vychovatelky. K hornímu patru též přiléhá byt správce a garáž pro dvě auta, jež je nyní využívána jako pokladna.

Dále jsme se přesunuli do prostředního patra. Tato část domu sloužila především pro obytné a reprezentativní účely. Obytný prostor je rozdělen na několik částí různými závěsy, dřevěnou půlkruhovou stěnou oddělující jídelní prostor a velkou onyxovou stěnou, jež se jen díky velkému štěstí dochovala přes druhou světovou válku. Onyxovou stěnu architekt Ludwig Mies van der Rohe objevil jen náhodou a původně byla určena k jiným účelům. Kromě toho, že tato stěna odděluje obývací prostor od pracovního, má i dekorativní účel – pod určitým úhlem propouští světlo a za ideálních podmínek dokonce mění svoji barvu. Skvělou částí místnosti jsou i velká okna, zajišťující skvělý výhled na Brno, která jsou elektricky stahovatelná. Původní okna se speciální antireflexní úpravou nedochovala a byla nahrazena menšími tabulemi skla, bez této úpravy. Stahování oken jsme si také prohlédli a dle mého názoru to je velmi efektivní. Velká okna se za normálních podmínek často mlží. Tento problém byl vyřešen díky vytápění horkým vzduchem přímo pod okny. V tomto poschodí je také bývalá kuchyně, jež je dnes využívána pro výstavu fotografií původního majitele vily Fritze Tugendhata. Fotografování tohoto bohatého průmyslníka bylo jen koníčkem, ale díky tomu se může naplánovat přesná rekonstrukce. V tomto poschodí se u kulatého stolu taktéž podepisovalo rozdělení Československa.

Do nejspodnějšího patra, jež sloužilo jako technické zázemí a místo pro služebnictvo jsme se nedostali, protože je pro veřejnost zavřené, a tak nás průvodkyně poslala, ať si prohlédneme zahradu. Viděli jsme několik vzrostlých stromů a vrátili se k východu z vily. Rychle jsme doběhli na tramvaj a se štěstím jsme stihli vlak. Bohužel vlak byl plný a celou cestu jsme stáli. Mě osobně čekala ještě cesta přes celý Rajhrad na Starou poštu.

Exkurze byla nesmírně zajímavá, vila se mi líbila a doufám, že i ostatním spolužákům se líbila. Konečně jsem se podíval do takovéhoto monumentu. Ale jediná škoda je, že po většinu exkurze bylo zataženo a nemohli jsme si prohlédnout třeba onyxovou stěnu ve své plné kráse.